Můj život s kočkou je společenství lidí, kteří kočky milují. A to bezvýhradně! Milujeme všechny kočky – ty z ulice, depozit a útulků, bez průkazu původu i šlechtičny s průkazem, je nám to jedno! Mezi kočkami rozdíly neděláme. Stejně otevřeně se snažíme přistupovat také k jejich majitelům. Nikoho neodsuzujeme.
Určitě se mnou ale budete souhlasit, že ten, kdo zvířata skutečně miluje, se k nim chová zodpovědně a dobře. Nikdy nepřipustí, aby se jim jakkoli ublížilo. V tom se odlišuje opičí láska od té opravdové. Že nevíte, co přesně mám na mysli?
Velikost a mravní úroveň národa se pozná podle toho, jak zachází se zvířaty.
Dám příklad. Pokud si pořídíme kotě z množírny, kde na nápodobě plemene typu britská modrá, mainská mývalí kočka nebo sfynx ušetříme pár stovek či tisíc, tak jsme se, aniž bychom o tom třeba věděli, bohužel dopustili závažného morálního prohřešku. Spolupodíleli jsme se na týrání zvířat.
Ptáte se, jak je to možné? A jak to, že stát takové množírny vůbec toleruje? Sdílet na Twitteru
Právo je vždy o krok pozadu před realitou. Otázky týrání zvířat zákonodárce zatím zajímají jenom okrajově.
Proto se může stát, že rodiče kotěte, které jste si koupili, žijí v otřesných podmínkách. Je jim odpírána pozornost člověka, dobrá strava i zdravotní péče. Trpí. Navíc si vaše kotě přinese do života spoustu problémů – od těch zdravotních, přes ty behaviorální (poruchy chování) až po psychické.
Množitel neplatí daně. Stejně bezohledně, jako krátí stát na daních, krade myšlenku o krásných plemenech koček, na jejichž vzniku se desítky let podíleli chovatelé. Ti své odchovy pečlivě testovali, vybírali do chovu jen ta nejlepší zvířata, aby se udržel nejen vzhled, ale i životaschopnost a dobrá povaha jejich koček. Jejich úsilí je stálo čas a nemalé prostředky.
To vše je množiteli jedno. On totiž nechová zvířata s láskou, on je chová pro peníze. A nic na světě mu není svaté. Paradoxně ani ta zvířata, která jsou jeho základním výrobním prostředkem! Tohle je případ špatného hospodáře.
Pak jsou ještě ale hospodáři na první pohled dobří, to se bavíme o tzv. gaučovém množení. Nejspíš jde i o vaše známé – tetičku či strýčka. Pořídili si krásnou kočičku a ta přece musí mít jednou za život koťátka!
Kvůli těmto nepodloženým pověrám a kvůli chuti člověka mít doma roztomilá mláďata, se Evropa 21.století potápí v mracích nechtěných a opuštěných koček. Jen v České republice jich každá rok přibude odhadem dle statistiky Evropského společenství 28 500! Další argument pro to, že adopce kočky bez domova je to nejsprávnější řešení.
Co to vlastně znamená PP a proč se obracet na chovatele, když chci konkrétní plemeno?
PP je zkratka pro průkaz původu zvířete. Jak asi sami cítíte, jde o trochu starší slovní spojení. Dnes může mít průkaz původu podobu tištěného rodokmenu, nebo-li pedigree, či registračního certifikátu s udáním předků zvířete, datem narození zvířete, jménem stanice a registračním číslem zvířete v rámci plemenné knihy kočičí organizace či klubu, která formulář vystavila.
Tohle je konkrétní hmotná podoba toho, co PP představuje. Kupodivu sám o sobě tento „papír“ velkou hodnotu nemá. Řekněme nějakých 200 – 300 korun, které musí chovatel odvést své chovatelské organizaci. Skutečná hodnota průkazu původu ale spočívá v něčem úplně jiném!
Skutečná hodnota průkazu původu
Takzvané „papíry“ … „zvíře s papírama“ znamená garanci, že se zvíře narodilo v registrované chovatelské stanici a jeho předkové jsou řádnými představiteli konkrétního plemene. Kotě, které držíte v rukou, je produktem šlechtitelského úsilí a práce většinou několika generací chovatelů z celého světa.
Příkladný představitel plemene v sobě nese něco jako nepopsatelnou kulturní – nebo spíše duševní – hodnotu těch, co se na jeho stvoření podíleli. Koupí zvířete z řádné stanice získáváte taky řadu garancí – mimo jiné i zdravotních.
Bohužel i mezi chovateli s PP bývají ti, co chovají pro ego nebo pro zisk. Poznáte je většinou podle toho, že vlastní pod jednou střechou příliš velké množství zvířat. Ani počet pohárů v poličce ještě nic neříká o tom, jaký je člověk chovatel.
Co máte dělat, když už jste si kočičku bez PP pořídili?
Nedělejte nic. Milujte ji stejně, jako kdyby papíry měla. A když jste dočetli až sem, možná jste pochopili, proč stejnou chybu už nikdy nedělat.
Takže, ruku na srdce, udělali jsme v rámci pořízení si svého miláčka to nejlepší, co jsme mohli? Možná ne. Přiznejme si to. Naše rozhodnutí bylo kvapné a povrchní. Nechali jsme se unést krásnou fotkou, dobrou cenou nebo snadnou dostupností zvířete.
Chyběly nám informace. Jenže k tomu, aby jeden problematice skutečně porozuměl, k tomu je zapotřebí skutečná znalost kočičí duše, kočičího chování, přirozenosti, fyziognomie, genetiky a všech dalších možných kočičích potřeb.
A taky znalost toho, jak situace v zemi, ve které žiji, s kočkami vypadá. Je toho hodně. Člověk nemá čas všechno sledovat a studovat.
A právě proto jsme tady pro vás! My spoustu věcí víme, a velmi rádi je s vámi budeme sdílet. Chceme pomoci.
Nejde totiž o nás. Jde nám o kočky!
Vězte, že kočku bez průkazu si můžete pořídit velmi dobře i v depozitu či útulku. Navíc zachráníte opuštěnou bytost. Pokud chcete konkrétní plemeno, vyberete si malou chovatelskou stanici se seriózním přístupem ke kočkám i jejich majitelům.
Váš chovatel se Vám pak stane parťákem po celý dlouhý život Vašeho zvířete. Nebudete přece podporovat mašinérii, kvůli které tak mohutně roste problém s opuštěnými zvířaty. Ani tety a strejce, kteří vyrábí bez jakýchkoli znalostí a zdravotních testů koťátka.
Problém kočičího utrpení je opravdu třeba řešit. Tady a teď! Právě proto jsme teď na Hithitu, kde nás můžete podpořit: http://bit.ly/mzk_hithit
Za tým projektu Můj život s kočkou sepsala Adéla Kroupová
