Týden 8. dubna 2019

Kočky: oběti i vrazi

Pif paf! Myslivci každoročně zastřelí asi 12 tisíc koček, údajně i kvůli tomu, že decimují populace ptáků či zajíců. „Ve volné přírodě nemají kočky co dělat,“ souhlasí s postupy nimrodů ochránce přírody Jan Kašinský. „Jsou to svobodná stvoření. Proč by po nich měl střílet kdejaký blbec v zeleném?“ rozčiluje se zakladatelka kočičího útulku Miroslava Kocurová.

Dvaapadesátiletá Miroslava Kocurová z Bohumína se před deseti lety ujala několika koček zesnulé sousedky. „Byly hodně zanedbané, tak jsem je postavila na nohy a postupně pro ně našla nové rodiny. Nějak se to rozkřiklo a lidé mi začali nosit další opuštěné či zraněné jedince,“ vypráví. Dnes provozuje kočičí útulek.
Odstřel koček principiálně odmítá. Kdo z nimrodů skolí tohle nevinné zvíře, ten je pro ni idiot. „Od klientů i z vlastní zkušenosti bohužel vím, že někteří z nich nedodržují ani platný a podle mě hodně problematický zákon o myslivosti z roku 2001. Ten zakazuje střílet kočky na zahradách u domů, ale stejně se tak děje.“ Dokonce i do venkovního areálu před útulkem padlo několik broků. „Postřelili mi Kajínka, dostal dva broky do břicha, naštěstí přežil. Tenhle kocour se k nám zatoulal zrovna v den, kdy Kajínek dostal milost. A představte si, také se z něho stal věčný útěkář, dokázal zmizet třeba i ventilátorem, to by žádný jiný náš nájemník nedokázal,“ líčí chovatelka.
Zpochybňuje i další názory nimrodů. „Kočka málokdy chytí zdravého ptáka, spíš slabší a nemocné jedince, kteří by stejně uhynuli.“ Lovem se prý navíc vylepšuje kvalita ptačích populací.
Myslivecký stav je podle chovatelky v úpadku. „Být myslivcem, to byla kdysi čest, dnes je to skoro nadávka, říká.“ Vyrůstala na venkově ve středních Čechách. „Kočky tam žily výhradně venku a ráno ke dveřím naskládaly, co v noci ulovily, za což jsem je pochválila a nalila jim mléko. A myslivci po nich určitě nestříleli.“

Držte miláčky doma

Záchranná stanice ohrožených živočichů v Bartošovicích na Novojičínsku se proslavila projektem spojeným s návratem orla skalního do českých hor. Zvoníme u vrat stanice, otevřít nám přichází Marcela Orlová, dnes nám však jde výhradně o kočky.
„Kočky? To byste se divil, jaké pozdvižení teď způsobila jedna prosba na našem Facebooku,“ spustí Orlová. Rozbuška zněla takto: „Prosíme, držte své kočky doma!“ Přírodovědci ji zveřejnili v souvislosti s nečekaně vysokým jarním příjmem zraněných mláďat zajíců. Ulovily je kočky. Většina napadených sice zahyne na místě činu, některé poraněné ušáky ale lidé transportují do „zvířecího špitálu“ tady v Bartošovicích. Ochranáři proto veřejnosti prostřednictvím Facebooku vzkázali, že majitelé koček, kteří jim umožňují svobodné výlety do polí a lesů, porušují zákon o myslivosti.
Rozproudila se diskuse. Hodně čtenářů štve, že ochránci přírody jsou na jedné lodi s myslivci a souhlasí s odstřelem koček, které se vydají na toulky. Druhá skupina postup myslivců vítá. Jistý Jakub Dušek napsal pouhá dvě slova, podstatné jméno a číslovku: „Winchester 308.“ To je značka komerční verze vojenského náboje pro lov zvěře. Broky mohou kočku jen zranit, proti náboji prý nemá šanci. Další diskutující souhlasí, že kočky jsou pohromou. „Stačí mi vyrazit za barák na pole. A nevěřil jsem vlastním očím, kolik jich bylo v poli. A zkuste jim zabránit lovit.“ Disputace se stupňuje, třeba Jiří Dopita doporučuje: „Čtyři broky.“ Zuzana Očadlíková mu fandí: „Jsem pro. Nesnáším, když se kočky potuluji, kde nemají. Jednou jsem viděla kočku tahat zajíce. V ten moment pustím psa, a kdo s koho?“

Střelba vs. zákony

Majitele koček taková míra agresivity děsí a snaží se opatrně oponovat. „Kočka domácí má akční rádius asi 400 metrů kolem domu. Jejím úkolem je chytat myši, ne se povalovat doma na gauči,“ brání domácí šelmy Irena Nová. Mimochodem, zmíněný akční rádius je podle odborníků až čtyři kilometry. „Máte kočku? Držíte ji zavřenou doma, aby náhodou neulovila ptáčka? To vám přijde normální?“ diví se Markéta Pošmourná.
Postupně se proklikáme i ke třetímu táboru v diskusi, který zastupuje třeba Kateřina Jungwirthová. Nesouhlasí s myslivci, ale ani s bezbřehou kočičí svobodou. „Takže proto, že lidé jsou hovada a nejsou schopni své kočky kastrovat a nechají je toulat, tady zveřejňujete tolik návodů k jejich usmrcení?“ Kočky podle této skupiny patří výhradně do bytů, maximálně s výběhem na balkon.
Česká republika vybudovala v posledních dvaceti letech Národní síť záchranných stanic ohrožených živočichů, výjimečný projekt i v evropském měřítku. Jen loni síť poskytla „první pomoc“ čtyřiadvaceti tisícům volně žijících zvířat, z nichž polovinu vrátila zpět do volné přírody. Zranění ošetřovaných tvorů má nejčastěji souvislost s činností člověka, ptáky třeba hubí elektrické dráty, skleněné plochy, automobily či vlaky. Hodně špatnou pověst má však tady v Bartošovicích i kočka.
Následky loveckého pudu pro volnou přírodu se tu zabývá Jan Kašinský. S odstřelem koček souhlasí. „Je to krajní, zatím ale důležitá a účinná metoda,“ říká a ukazuje snímky letošních zaječích mláďat, z nichž se mnohé nepodařilo zachránit ani ve stanici, kde uhynula. „V České republice máme několik zákonů omezujících volný pohyb domácích zvířat. Kdyby je lidé dodržovali, nemuseli by myslivci kočky vůbec střílet,“ je přesvědčen.
Kašinský mává zákonem o myslivosti a apeluje na milovníky těchto šelem, aby preferovali bytový chov. Ani vykastrovaní jedinci, kteří mají možnost volného pohybu, neztrácejí lovecký pud. „Kočka přinese na práh asi deset zvířat za měsíc, což je třetina toho, co skutečně uloví. Pro některé zvířecí druhy je to zničující nápor,“ říká ochránce. Například dvacet procent ze všech kosů černých, které se dostanou do národní záchranné sítě, napadla právě kočka. Vedle kosů loví nejčastěji drozdy, vrabce, sýkory a hrdličky zahradní. Majitel toulajících se zvířat by měl být podle Kašinského sankcionován. „Vymahatelnost dodržování těchto zákonů je ale u nás tradičně nulová,“ pokrčí rameny.

200 metrů, dál ani krok

Majitelé Mourků či Micinek, kteří jim dopřávají svobodný pohyb i za plotem zahrady, jsou s myslivci a ochránci přírody logicky v nesmiřitelném sporu.
Kočce domácí je přitom lhostejné, že má u lidí pověst vraha i nevinné oběti. Myši, mláďata zajíců a nejrůznější druhy ptáků usmrcuje z přirozené potřeby lovit. Zabiják ale bývá dost často sám zabit, a to z přirozené potřeby myslivců chránit honitbu před škodnou.

Začarovaný kruh

Nimrodi ročně zastřelí asi 12 tisíc koček, oběti počítají právě v těchto dnech, neboť se řídí vlastním kalendářním rokem, který začíná 1. dubna a končí 31. března. Letošní „kočičí úlovek“ v celé České republice zatím není spočítán, myslivci z Kraje Vysočina už ale předběžně ohlásili, že jejich pušky usmrtily 1184 koček. V České republice máme čtrnáct krajů, zastřelených tak bude opět zhruba 12 tisíc. „Aktuálně jsme napočítali hodně nízké stavy drobné zvěře. Ta je čím dál vzácnější, třeba zajíci,“ nechal se slyšet předseda Okresního mysliveckého spolku v Třebíči Tomáš Sedláček. Právě mláďata zajíců prý kočky likvidují ve velkém.
Myslivci označují domácí šelmičky na vandru jako „toulavé“, ty však v drtivé většině domov mají, jen si od něho zašly trochu dál, než jak to mají od roku 2001 povoleno od poslanců parlamentu. Tehdy přijatý zákon o myslivosti umožnil myslivecké stráži následující: „Usmrcovat kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 metrů od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení.“ Ale copak němá tvář rozpozná, že už je dvě stě metrů za plotem?

Útulky vs. střelba

Paní Orlová zachraňuje orly, paní Kocurová kocoury. A publicista Motýl to zaznamenává, tohle je opravdu zvířecí reportáž. Nomen omen.
Bohumín je jedním z pouhých asi třiceti měst a obcí v republice, kde jsou podle zákona osoby starající se o toulavé kočky nějakým způsobem zvýhodněny. „Pracovat ale stejně musím, jinak bych se neuživila, čepuji naftu na pumpě. Radnice pomáhá kočkám a poskytla mi část domu na okraji města, kde jsem zřídila útulek,“ pochvaluje si Miroslava Kocurová. Na toulavé kočky skutečně myslí zákon na ochranu zvířat proti týrání, který obcím nařizuje, aby o ně pečovaly – třeba odchytem, jejich kastrací či zřízením útulku. Většina samospráv ale předpis ignoruje. Kastrační program provádějí tři desítky obcí, v republice je ale na 6300 obcí a téměř v každé žije nějaká kočka, kterou nikdo nechce. Ta se pak zatoulá do lesa a poté se ozve rána z pušky.
Chovatelka Kocurová dala útulku jednoduchý název: Kočky Bohumín. Toho času má šedesát obyvatel, po jarním vrhu je ale většinou potřeba ubytovat dvojnásobek. „Nové majitele se mi podaří najít spíš až po letních prázdninách,“ říká.
Na klín právě skáče Natálka, dvakrát vrácená zpět, údajně je nezvládnutelně agresivní. Nevypadá na to, ale když ji něco rozruší, dokáže prý člověka krvavě seknout. Po obýváku ťapkají i další problematická zvířata, třeba se zraněnou páteří nebo taková, která do konce života budou muset nosit jednorázové pleny. Všechny kočky ale vypadají šťastně. Napadá nás, že jsou v podobné láskyplné péči, jakou kdysi kočkám věnoval Bohumil Hrabal. „První mi jdou naproti Pomeranč a Černidlo, ducají do sebe hlavičkami, jdou mi pospolu naproti. Za nimi jdou tři černí kocouři, kluci, jeden z nich, i když je mokro, tak si líhá na záda a tak sebou hází a otáčí se a ukazuje mi, že mne má rád,“ líčil slavný spisovatel své kočky na chatě v Kersku. Vlastně volně žijící smečku uprostřed lesa.

Antikočičí naučná tabule

I dříve běžné ptačí druhy jsou v české krajině čím dál vzácnější. Od roku 1982 ubylo 35 procent ptačí populace v zemědělské krajině. Mizí i kosi. Vybíjí je člověk, například hojným užíváním insekticidů a změnami v krajině, když křoviny, remízky a hájky na okrajích měst nahrazuje průmyslovými a obchodními zónami. Podle přírodovědců mají svůj díl viny i kočky, jichž je v domácnostech pořád víc, neboť nejsou zdaleka tak náročné jako psi. Milion jedinců, to je skromný odhad jejich počtu. Skutečné číslo může být vyšší.
Aktuálně se v českých a moravských lesích opět střílí. Kočky jdou po mláďatech, navíc jsou zpitomělé rozpukem jara a dům svého pána klidně opustí i na dvě noci, které věnují toulání.
Kočička Dany Štefíkové žije v domě na kraji lesa nedaleko moravské obce Hukvaldy, v rodišti Leoše Janáčka. Dostala jméno Megi. „Zatím je mladá a drží se u domu. Ale loni už nám stačila zlikvidovat všechna vlaštovčí hnízda,“ ukazuje chovatelka do trámoví. „Vylezla za nimi jako akrobatka. Je to škoda, co ale nadělám, kočka je kočka,“ pokrčí rameny. Vlaštovka je přitom v Česku ohrožená, shazování hnízd je dokonce pokutováno, jak ovšem sankcionovat kočku? A neměla by dostat pokutu spíš její majitelka?
Ochranář Jan Kašinský ze stanice v Bartošovicích nás vede k „antikočičí“ naučné ceduli v areálu. Tady jsou návštěvníci poučováni o tom, jak kočky škodí volně žijícím živočichům. Panelu vévodí drastický snímek mláděte divokých hus. Hlava leží vedle těla. „Tohle jsem zažil tady kousek u rybníka,“ vypráví Kašinský. Na snímku je zachycen i strom, na kterém kočka číhala na vhodnou příležitost, aby mohla zaútočit na hnízdo. Tento kočičí posed je označen červeným nápisem: „Úkryt pachatele.“ Jako v detektivce, v níž se řeší mord.
Tož komu fandíte vy, kočkám, nebo myslivcům? Skončili jsme tam, kde jsme začali. Kočka je obětí i vrahem. V přírodě je to úplně normální jev.