| Zdroj: | Lidové noviny | |||||
| Datum vydání: | 2.3.2019 | |||||
| Rubrika / pořad: | Relax | |||||
Kočičí boom
Češi jsou národem pejskařů, shodovaly se po dlouhá léta statistiky. Jenomže to pomalu přestává být pravda. Do tuzemska dorazil trend známý z Německa, Švédska nebo Francie, kde si lidé pořizují takového domácího mazlíčka, kterému nemusejí věnovat veškerý volný čas po práci. A tak chovatelům psů šlapou na paty milovníci koček.
Sledovat Mínu při hře je lepší než televize, ukazuje na svou černobílou kočku s natrženým uchem sedmatřicetiletá Lucie. Mína, původně tulačka ze špinavého dvora, sedí v koupelně na pračce a pravidelně seká ocasem. Upřeně sleduje velkou černou můru vysoko na stropě. „Tak pojď,“ utíná její trápení Lucie a zvedá kočku vysoko nad hlavu. Mína začíná šermovat tlapkami a do pár vteřin je můra lapena.
„Už si bez ní nedovedu vůbec představit život. Je to moje radost, antidepresivum, životní láska,“ zpovídá se ze svého vztahu ke zvířeti Lucie a mrká přitom na manžela ve dveřích. Ten jenom pokrčí rameny. „Je fakt, že původně jsem kočku doma nechtěl, ale nakonec jsem jí taky propadl. Je to zvíře krásné zevnitř i navenek. Je s ní velká legrace. Navíc je docela ekonomická – nevyžaduje žádnou zvláštní péči a není ji třeba každý den venčit, což bychom při svém vytížení snad ani nezvládli,“ říká.
Mazlíci do bytu
Obliba koček v posledních letech výrazně roste. Podle šetření společnosti pro výzkum trhu GfK kočku chová více než čtvrtina tuzemských domácností. Přitom ještě před deseti lety to bylo jen asi osmnáct procent. Zhruba dvě třetiny majitelů koček jsou ženy.
Obrovskou vlnu zájmu potvrzuje i zakladatelka facebookové skupiny Můj život s kočkou a současně chovatelka mainských mývalích koček Adéla Kroupová. „Je neuvěřitelné, jaký boom kočky v Česku zažívají. Ještě před třemi lety měla naše skupina sotva pět tisíc příznivců. Dnes jich máme 37 tisíc a další každým dnem přibývají,“ popisuje Kroupová. Zhruba třetina členů si první kočku pořídila až v posledních třech letech. A v drtivé většině případů šlo o mazlíčky do bytu, nikoli o lovkyně myší u venkovského stavení.
Ačkoli se ještě donedávna zdálo, že Češi jsou národem pejskařů, nyní se do tuzemska postupně vkrádá trend ze západní Evropy, kde si kočky pořizují vytížení lidé z měst toužící po mazlíčkovi. Psa si však nemohou kvůli nedostatku času a náročnější péči (a také kvůli obavám ze ztráty vlastního pohodlí) dovolit. A tak se volbou číslo jedna stává právě kočka. Rostoucí popularitě se kočky těší v Německu, kde by podle odhadů měla jejich populace příští rok dosáhnout počtu 13 milionů. Společnost GfK uvádí, že podobně oblíbené jsou kočky ještě mezi Francouzi, Belgičany, Nizozemci a Švédy, kde zaujímají první místo žebříčku domácích mazlíčků. Milují je také Rusové, zatímco Jihoameričané dávají přednost psům.
Podle další členky skupiny Můj život s kočkou Lucie Košťálové u nás nejde jen o módní vlnu, která by se točila kolem konkrétního plemene. „Jak ukázal průzkum, který jsme si dělali na začátku tohoto roku, naprostá většina lidí má doma,kočku evropskou‘, tedy obyčejnou micku z ulice nebo útulku,“ přibližuje Košťálová. K takovému zvířeti se přihlásilo dokonce 73 procent lidí.
Další desetina chovatelů udávala, že se ujala křížence. Většinou šlo o zvířata, o která nikdo jiný nestál. Zástupci čistokrevných plemen byli oproti „mickám“ a „směskám“ v menšině. K britské modré kočce se přihlásilo asi 16 procent chovatelů, k mainské mývalí asi 11 procent. Šest procent chovatelů uvedlo, že žije s polodlouhosrstým plemenem ragdoll. „Vypadá to tedy, že Češi jednoduše přišli kočkám na chuť. Zjišťují totiž, že řada pověr, které se o nich doposud tradovaly, nejsou pravdivé. Je třeba naprostý nesmysl, že by kočky v bytě zapáchaly. Kočky jsou čistotné. Pokud je navíc majitel nechá včas vykastrovat, jsou naprosto bezproblémové,“ říká Lucie Košťálová.
Péče o kočky je navíc o dost levnější než o psa. Zatímco majitel pejska v průměru za stravu pro svého mazlíčka utratí podle agentury Focus kolem 956 korun, kočka vyjde zhruba na polovic.
Největší sumy přitom za své zvířecí kamarády vydávají bezdětné domácnosti – třeba takové, kde už děti rodičům odrostly. Nebo páry, které si ještě rodinu nepořídily, ale už spolu bydlí.
Podle psychiatra Jiřího Bartoše je tu ale ještě jeden pádný argument pro chov koček: tato zvířata jsou příjemným, přitom ale velmi nenáročným společníkem. To ocení hlavně ti, kdo sice touží po hřejivém mazlíčkovi v náručí, na druhé straně mu ale nemohou nabídnout příliš mnoho pozornosti. „Kočka je jakýmsi kompromisem. Stále víc lidí si sice přeje mít doma nějaké zvířátko, které by vyplnilo jejich samotu a zacelilo díry v nefungujících mezilidských vztazích, současně si ale uvědomuje, že na ně nemají příliš mnoho času,“ vysvětluje Bartoš. Sáhnou tedy po kočce, protože s tou nemusejí jít každý den ven.
„Pokud si lidé pořídí psa, nemohou ho nechat celý den doma samotného,“ říká. Pes je totiž podle ní smečkové stvoření, kterému je nejlíp ve společnosti ostatních členů rodiny. Jestliže tedy člověk nemá dost času na pravidelné venčení, případně pokud nemá ve svém okolí dostatek zeleně, měl by si raději pořídit kočku. „Ta nebývá na lidském kontaktu tolik závislá,“ uvádí socioložka.
Když kočku, tak dvakrát
Jenomže veterinářka Martina Načeradská před takovým zjednodušením varuje. Kočka sice je zvíře, které vyráží lovit samo, život bez společnosti jí ale rozhodně nesvědčí. „Lidé si často myslí, že společnost nepotřebuje. To je ale velký omyl. Kočky žijí ve skupinách několika samic a jejich odrůstajících mláďat a okolo nich se pohybují kocouři. Takže vyrůstají v rodině s mnoha tetami a vedou čilý společenský život,“ upozorňuje Načeradská. Nechat kočku doma samotnou je podle ní kruté. Dlouhodobé odloučení může dokonce vyvolat problémové chování zvířete.
Kočka trpící samotou třeba začne ničit vybavení bytu nebo napadat člověka. To proto, aby si vynutila jeho pozornost. „Pokud tedy někdo chce mít doma kočku, ale tráví hodně času v práci, měl by si pořídit alespoň dvě, aby se společně zabavily,“ uzavřela veterinářka. Ostatně z průzkumu Mého života s kočkou vyplynulo, že většina lidí – kolem 65 procent – skutečně poskytla domov více než jedné kočkovité šelmě.
Další možností je nepořizovat si zvíře přímo domů, ale uspokojit svou potřebu po pomazlení v některé z kočičích kaváren. V Česku už jich funguje nejméně dvacet. „O zákazníky nouzi nemáme, povětšinou je plno,“ potvrzuje zájem i o tento kontakt s kočkami majitel podniku Café de Cat, který nedávno přibyl na pražské Letné. Dortík s kočkou na klíně si tam chodí dávat nejenom milovníci koček, kteří z nějakého důvodu v bytě své zvíře mít nemohou, ale i lidé bez většího vztahu k těmto stvořením.
I to je podle psychiatra Bartoše pochopitelné. „Všichni lidé, kteří dnes žijí ve velkoměstech, mají obrovský nedostatek kontaktu s přírodou. Potřebují ho alespoň nějak nahradit. Návštěva kočičí kavárny proto pro ně může být určitou náplastí a řešením,“ vysvětluje rostoucí oblibu těchto zařízení Bartoš. Zvířata v kavárnách jsou absolutně zdravá, mají potřebná očkování. Pouze lidé, kteří mají alergii, by se těmto zařízením měli vyhnout.
Některé kavárny se starají i o kočičí sirotky a snaží se pro ně hledat nové majitele. Takto funguje nejenom pražská Café de Cat, ale například i brněnský Pelíšek, který se snaží najít adoptivní rodiče pro kočky z útulku. Majitelé už dříve pro Lidové noviny uvedli, že nový domov se jim daří shánět docela rychle. „Nestalo se nám, aby tu nějaká kočka byla déle než týden,“ řekl Michal Fojt.
Drsný venkov
Kočky ale budí pozornost i v malých městech či na venkově. Byť z úplně jiných důvodů: v těchto místech jsou často přemnožené a vnímané jako „škodná“. Lidé se jich proto hromadně zbavují. Dokazují to údaje Českého statistického úřadu, podle kterého myslivci každoročně zastřelí až 12 tisíc koček. „Děje se tak v souladu se zákonem o myslivosti,“ uvádí mluvčí úřadu Tomáš Chrámecký.
Dalších 98 tisíc koček zahyne na silnicích pod koly aut. „Tím se kočky řadí mezi nejčastěji srážené druhy savců v Česku,“ doplňuje Jiří Mrtka z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Mendelovy univerzity v Brně.
Milovníci koček a ochránci zvířat už se proto začali ozývat. Kočka si podle nich zaslouží lepší osud. Žádají proto města i obce, které se mají podle zákona o toulavé kočky postarat, aby zasáhly a kočičí otázku začaly účinně řešit. Dnes to podle spolku Můj život s kočkou dělá sotva půl procenta z nich. Ukázalo to šetření, do kterého se skupina pustila v loňském roce. „Kastrační program nebo jinou pomoc opuštěným kočkám přiznala jen třicítka z celkových 6,4 tisíce obcí,“ shrnula výsledky průzkumu Adéla Kroupová ze spolku Můj život s kočkou.
Pomoc polodivokým šelmám
Situace je podle ní neúnosná. „Podle odhadů Nadace na ochranu zvířat přijmou útulky každoročně asi 35 tisíc nových přírůstků,“ říká Kroupová. S obdobnými údaji přišel před pěti lety i Eurostat. Každý rok se podle něj ocitne bez domova odhadem 1,5 procenta mazlíčků, kteří původně žili v domácnostech. V případě Česka, kde lidé chovají asi 1,9 milionu koček, tedy na ulici živoří více než 28,5 tisíce zvířat.
„Pokud kočky nejsou naočkované a vykastrované, množí se doslova geometrickou řadou. Trpí hlady a nemocemi, ohrožují navíc další volně žijící zvířata – například některé vzácné druhy ještěrek a ptáků,“ popisuje Kroupová a dodává: „Problém je v tom, že kočky za nic z toho nemohou. Lidé je nechali bez pomoci na ulici, takže se zkrátka jen musí něčím uživit.“
Řešení je podle ní jednoduché: zpřesnit současný zákon. „A to tak, aby byla povinnost obcí postarat se o toulavé kočky nejenom jasně definovaná, ale také vymahatelná, což dnes není,“ dodává Adéla Kroupová. Otázkou je, jak by obce na tento požadavek reagovaly. Už nyní je povinný odchyt toulavých zvířat stojí úhrnem miliony korun a zejména malé vesnice, které mají už tak napjaté rozpočty, tvrdí, že nemají dostatek financí.
Nejlepší cestu vidí Adéla Kroupová v povinném čipování a časných kastracích toulavých koček. „To je jediná humánní a ohleduplná cesta. Polodivoké kočky, zvyklé žít v určitých lokalitách, by se měly vykastrovat a vrátit zpět. Za to by měla převzít města odpovědnost. Dnes často jen vydají nesmyslné zákazy krmení koček, čímž ale situaci jenom zhorší,“ míní Kroupová.
